26.06.2015 - Emil Zátopek - výjimka, anebo pravidlo?

Název obrázku: 2015-06-24_21_42_3888

Pověste kopačky na hřebík a pošlete je do Afriky. Kupte si papuče a houpací křeslo a z něj koukejte na telku, abyste viděli, jak se to má dělat. Za pár let můžete mít to štěstí, že tam bude fotbalista, který začínal ve vašich kopačkách. Hned vám bude lépe chutnat, když uvidíte, co jste udělal pro světový fotbal. Nebýt vašeho správného rozhodnutí a velkého srdce, tak by ten chlapec doma pásl buvoly, anebo se utopil ve Středozemním moři.

Genetika je genetika a knedlíky a jsou knedlíky. To se jim to lepí na sandál, když to hrají od rána do večera a ještě k tomu ve vašich botách. Až vás přestane bavit telka, otevřete si knihu „Česká ulička“ od Maxima Boryslawskiho z roku 1957. Už tenkrát se tam píše o tom, že "knedlíky jsou zabiják pohybových schopností českého člověka, a proto se žádný český běžec nemůže přiblížit ke světovým rekordům, natož je překonat, což ovšem vyvrátil nějaký Zátopek".

Nedej Bože, aby to nebylo podobně i s fotbalem. Kdybyste se tenkrát nenechal nachytat a ten pacholek z vás nevymámil kopačky, potom by Masopust a Nedvěd nemuseli být jediní držitelé Zlatého míče. Takhle tady sedíte v houpacím křesle a čtete si o tom, že „našimi prvními dubléry byli lidé drobní, mladíci nevelkých postav. Byli to kličkaři gracilní tělesné konstituce a menšího vzrůstu, lehkonozí hoši bledých tváří, ale s jiskrou v oku, značící vtip, vůli, fantasii, čilost".