Nebyl jsem na fotbale. Byl jsem v kině. Ani jedno se mi nestává často. Neviděl jsem hráče, nýbrž herce. Také nějakého Polívku. Nóbl herec. Mám ho rád. Nonšalantní bonviván. Nikoliv včera. To měl trenky a pupek vesnického strejce. Nemohl si vybírat. Režisér vybral za něj.
V jiné roli a s jiným režisérem by to byl jiný Polívka. Možná opět nonšalantní elegán a bonviván. Možná se to má podobně s některými fotbalisty. Nehrají to podle sebe, ale podle trenéra, a když ten jim řekne, aby nevymýšleli a hráli to zezadu a jednoduše, tak oni nevymýšlejí a hrají to zezadu a jednoduše.
Polívkovi řeknou, aby byl elegantní bonviván, a on si přes ty trenky navlékne sako a šlajfku a hned je králem salónů. S fotbalisty to je složitější. Těm nestačí říci, aby to hráli jako Rosický. Neumějí to. Kdo ale ví, co jim říkali, když se to učili. Možná měli talent jako Polívka, ale trenéři jim navlékli trenky jako vesnickým strejcům a chtěli od nich, aby to také tak hráli. Aby nevymýšleli a hráli to najisto a zezadu. Vždyť sichr je sichr.