Holub na střeše
Holub na střeše
Ota Pavel:
Na Křivoklátě musel tatínek zvolat: „Tady bydlí cukrář Holub!“
Z následujícího vozu se ozvalo radostné Peroutkovo: „Tak mu prdel polub!“
 
Zpět na seznam článků - Články

25.09.2015 - Že by zázrak?

Obrazek
Název obrázku: 2015-09-24_16_33_5799
Obrazek
Nejste v tom sami. I já se občas zmýlím. Včera jsem zde napsal, že jediným normálním rozhodčím je ten podivín, který přes týden spravuje vodovodní kohoutky a v sobotu sedne na kole a jede si nechat vynadat do sousední vsi. Není to pravda. Dnes jsem viděl dalšího. Nebylo to úplně stejné. Nebyl na kole a s pomezními si podali ruce. S tím ze sousední vsi pomezní nejezdili. Nevyplatilo se to. Nebral a neměl se tedy o co dělit.

Ten včerejší to měl jednodušší. Pod topoly nikdo nestál, a proto se nemohl dozvědět, že domů popluje potokem. Nevím, jestli z toho měl radost. Nevím, jestli je možné mít radost z toho, co nevíte. Kdyby věděl, že domů půjde potokem, potom by ho určitě potěšilo, kdyby se dozvěděl, že tomu tak nebude. Obráceně ho to zřejmě potěšit nemohlo, což je opravdu škoda, protože na britské ostrovy by se něco prošel, případně proplul. Od nás totiž teče potok do většího potoku, ten se vlévá do malé řeky, ta se vlévá do větší řeky, potom zavolali na babičku a tahali a řepu vytáhnout nemohli, což ale může být z jiné pohádky.

Na hřišti si to rozdávali domácí proti hostům. Ještě ne muži, ale již ne děti. Hrál se svižný fotbal. Kdyby to pískal nějaký ňouma, co zná pravidla, ale nerozumí fotbalu, tak z toho mohl udělat bramboračku. Takhle to byla bitva až do konce. Rozhodčí byl ve žlutém a naběhal toho víc než někteří z hráčů. Nepískal, když hráč upadl a předstíral záchvat padoucnice. Pískal, když si myslel, že souboj nebyl mužný a férový. Možná se někdy spletl, ale nikdy nezapískal tak, aby sporným rozhodnutím rozhodl zápas. Kdyby to byl obyčejný rozhodčí, tak mohl zapískat, co chtěl a nechat vyhrát jedny, anebo druhé. Nic není jednoduššího, než v souboji ve vápně písknout penaltu, anebo dát kartu hráči, od kterého se soupeř odrazí a svíjí se v záchvatu oné padoucnice.

Tady ten chlap měl příležitost ovlivnit zápas na obou stranách, ale neudělal to. Nechal hráče hrát. Byl tam pro ně, když to potřebovali, ale nevnucoval jim svou vůli. Věděl, že fotbal přináší emoce a proto občas i něco přeslechl a přehlédl. Nikomu to nevadilo. Po zápase jsem si ho šel vyfotit. Vypadal jako normální člověk. Neměl rypáček, štětiny ani oháňku. Po zápase mu poděkovali trenéři obou týmů.

Takže končím, jak jsem začal. I já se občas zmýlím. Snad se s tím vyrovnáte. A kdybyste někdy potkali chlapa na kole s píšťalou na krku, co mu z brašny kouká hasák, jak jede domů potokem, řekněte mu, ať to nevzdává, že není sám.

  Autor: hns

Copyright  ©   MH 2024
Návštěvy :  | On-line: 8 *  Dnes 1  *  Celkem 253691  |        Home    |    about us    |    site maps    |    contact