„Šéfe, on se opravdu najde někdo, kdo za toho nešťastníka dá sto padesát litrů? Copak jsou ve fotbale ještě větší pitomci než my?“
„Neboj. Franta dostane třicet litrů pod křídlo a oni si ho vezmou.“
Někdy v minulém tisíciletí to byla moje z prvních lekcí, kdy jsem se naučil, že někdo do fotbalu peníze dává a někdo jiný je rozděluje. U nás na vsi jsme si pořídili hráče, který se na nic nehodil. Koupili jsme ho draho. Peníze se tenkrát vozili z fabriky za mostem, která jich měla plné turbíny. Za rok jsme nevěděli, co s ním. Na fotbal se nehodil a ve smlouvě měl velkou výplatu.
Naštěstí předseda znal Frantu z města, nad kterým byly zbytky rudé záře. Ten v dodělávající ocelárně vysvětlil, že do týmu potřebuje zkušenosti a za pouhých sto osmdesát tisíc si je u nás může koupit. Oni poslali peníze a my poslali zkušenosti. Franta dostal třicet litrů pod křídlo.
Zaplať Pánbů, že ty zvrhlé časy jsou již dávno pryč a lidé v klubech myslí víc na potřeby klubu, než na potřeby své. Zaplať Pánbů, že lidé v politice myslí víc na potřeby společnosti, než na potřeby své.