Včera přišla SMS z České pošty, že mám na cestě balík. Vyšel jsem na ulici a tam nic. Napsal jsem jim SMS zpátky, protože na hloupé vtipy nemám náladu. Za chvíli zazvonil pošťák a přinesl balík. Uvnitř byl mokrý hadr se vzkazem, abych si ho dal na hlavu. Poslal ho čtenář, který v pátek nevěřil svým očím, když zde četl, že dobrý trenér ví, jak jeho tým bude dávat góly. Taková pitomost.
Balík jsem vrátil zpátky. U nás na vsi jsem věděl, jak budeme dávat góly. Před mnoha lety naši obecní žáci hráli Krajský přebor, což tenkrát byla nejvyšší soutěž v republice, neb nebyly celostátní ligy. V tabulce jsme byli za týmy z velkých měst kraje a v jednom z posledních kol k nám přijeli hoši z podobných kotárů, ale s jinými starostmi.
Před zápasem za mnou přišel trenér soupeře a nabídl nějaké tisíce, když je necháme vyhrát. Řekl jsem mu, ať si dá mokrý hadr na hlavu, ale potom se mi ho zželelo a vysvětlil jsem mu, že ho vyhrát nenecháme, ale klidně mu řeknu, jak ho porazíme.
Chvíli po rozehrání dostal náš stoper zpětnou přihrávku, naznačil odkop, ale sekl to před atakujícím útočníkem a trenér soupeře hned na útočníka křičel, že je úplně pitomý, protože před pár minutami mu říkal, že to stoper neodkopne, ale zasekne, vyveze a rozehraje. Nakonec dostali příděl a domů jeli s brekem. Góly padaly, jak jsme byli zvyklí. Útočník odvede obránce a otevře lajnu, zezadu proletí záložník, dá to od brankové čáry před branku a tam to uklidí buď útočník na první tyči, anebo hráči v náběhu na penaltě, případně na zadní tyči.
Po zápase za mnou přišel trenér soupeře, na hlavě měl mokrý hadr a v ruce pětistovku. Prý si jí zasloužím, protože jsme je sestřelili přesně tak, jak jsem mu to popsal. Nyní vás nebudu zdržovat tím, že jsme góly dávali i jinak. Nemám čas. Musím na poštu.