07.10.2015 - Fofr ve Francii není nic nového.

Název obrázku: 2013-02-03_15_49_3838

Vaše paměť je děravá, ale já všechno vím z knihy Česká ulička, kterou napsal Maxim Boryslawski. Tam jsem se dozvěděl, jak to bylo s těmi cizopasníky, tam jsem se také dozvěděl, že strejcové už tenkrát říkali, že „dnes je vzácně vidět mládež kloudně kopat“ a ze stejné knihy vím, proč jste fotbalisty Liberce před cestou do Marseille varovali, že to tam bude pěkný fofr. Pamatujete si totiž to, co já znám jenom z knihy.

Maxim Boryslawski o finálovém zápase Pershingovi olympiády píše: „Francouzi mají tým explozivních sprinterů. Jsou rychlejší než naši. Jakmile se dostanou k míči, vždy hrozí nebezpečí; vždy bystře, někdy až zbrkle vyrážejí k útokům. Jejich výpady však kryje některý z taktiků naší zálohy.“

O tom, že jsme je porazili, víte. Pamatujete si to. Já to mám jenom z knihy, kde stojí „Janda a Vaník se společně probíjejí spletí podklesávajících postav. Pronikli! Obě skvělé spojky si ještě musí vyměnit míč. Ještě dvě překážky se tyčí v cestě – robustní Guemblin, elastický Chariques. Prvního se zbaví sparťan kolenní fintou, druhého obloudí slávista smyčkovou kličkou. Vše v plném trysku. Předhozený míč se valivě koulí před párem pádících borců, na něž se už z flanky hrne houf zsinalých protivníků. Dvě nohy současně dostihnou míč. Dvě holeně synchronně kmitnou. Sto tisíc uší slyší padesát tisíc hrdel.“

Možná škoda, že jsem tenkrát místo po holkách nekoukal po míči kopacím. Na rozdíl od vás bych si to, ale již nepamatoval.