Otevřou se dveře, z kuchyně vyjde muž s tácem, řekne „Bobika“ a všichni najednou začínají jezdit po světě a kupovat hráče, aby jim vystříleli čest a slávu a miliony z Ligy mistrů. Na Letné ti samí, kteří skauting zrušili, nyní do party přijímají legendu, aby jim v té cizině pomohla najít nové rudé koně, koně železné. Asi se lekli, že ten nový kuchař v Edenu má tak velikou troubu, že by se do ní vešli i s Bobikou.
V Edenu se inspirovali u nás na vsi. Také jsme měli sportovní radu. Jen aby nelitovali, že se u nás nebyli zeptat, jak to fungovalo. Ani by nemuseli ptát sportovních radních. Stačil by dotaz u někoho ze štamgastů, případně u hospodského. Dozvěděli by se, že domů nás rozváželi taxíkem a komu nechutnala dršková od manželky, ten radši přespal v kabinách a přišel až na snídani.
A jestli jsme se na něčem dohodli? Co vás nemá. Jeden chtěl přivézt křídlo, druhý si myslel, že potřebujeme záložníka, trenér si trhal vlasy, protože bez stopera se to hrát nedá a tak jsme tam seděli a každý si vedl svou, a buď jsme se drželi pod krkem, anebo jsme se drželi půllitrů a najednou byla půlnoc, hospodský začal zvedat židle a před hřištěm troubil taxík. Novou sezónu jsme odehráli bez křídla, bez záložníka a s kulhavým stoperem.
To se v Edenu jistě nestane. Jenže ani to nemusí stačit. S fotbalem se to má jako se svíčkovou. Kuchařku od Magdaleny Rettigové má v knihovně každý, ale opravdovou svíčkovou stejně nejlépe vařila babička a ta nikdy žádnou kuchařku nečetla. Ono se to holt ještě musí umět.
Na Spartě mají Tomáše Ujfalušiho, ve Slavii sportovní radu, v Jablonci čápa a stejně se může stát, že jim všem rybník vypálí Plzeň s jejich česko-slovenskou partou.