V Olomouci vyměnili trenéra. Konečně. A nic na tom mém „konečně“ nemění ani fakt, že z Olomouce znám jenom Loštice a to pouze po čichu. Nový trenér uhranul starého šéfa svou vizí a energií. A to je dobře. Každý potřebuje vizi a energii a ne každý má čas chodit do lesa a objímat stromy. Někdo také musí sedět u nás na vsi ve výčepu, všemu rozumět a každému v televizi říct, co si o něm myslí.
Trenér má mít vizi a energii. Jen nevím, jak do klubu přijímali toho předešlého. Vlastně ani o tom předešlém nevím víc než o olomouckém tvarůžku. Natož abych věděl, proč ho tenkrát přijali. Jaký byl? Čím přesvědčil majitele, že mu dal práci? Nedostatkem vize a žádnou energií? Byl to takový „mouchy snězte si mne“, co stál, kam ho postavili, a když se zeptali, jak ten jejich fotbal bude vypadat za rok, jen se nadechl a chtěl říct, že mu to je jedno a že o tom nic neví, ale o víkendu si to výboři mohou postavit, jak chtějí, ale radši neřekl nic, aby se nepoznalo, že tomu rozumí tak málo jako já?
Spíš si myslím, že v Olomouci vyměnili jednu vizi a energii za druhou. Jedna se neosvědčila, protože, když řekl hráčům, aby to netrefovali do brankáře, ale k tyčím a pod vingl, tak ho poslechli, ale nedařilo se, protože jsou jenom z Loštic. Měl znát své pappenheimské a uvědomit si, že má co do činění s kroužkem, kterému, když dá klíče od Superba, tak sice z parkoviště neodjede Fábií, ale k tyči to neuklidí. Kdyby jim řekl, ať míří na brankáře, tak dneska nemusí na Úřad práce. Gólmana by netrefili, ale občas by mohli trefit bránu.
Přeji tímto novému trenérovi méně trefených tyčí a více trefených k tyči. Jinak bude vyměněn dalším, který majitele přesvědčí svou vizí a energií. Takový je trenérský život. Že pane Jaroslave v kopcích krále Miroslava?