28.10.2015 - Musíme si zvyknout, anebo si to máme s nimi rozdat?

Název obrázku: 2015-10-25_19_44_27-158

Hráli jedni proti druhým. Ti byli hosté, ale chovali se jako domácí. Věřili si a místním to moc nepůjčovali. U nás na vsi by už na hřiště letěl půllitr a starý Pecka by od topolů křičel, že se musí střídat. K nám do vsi, i když přijela Sparta, jako že nikdy nepřijela, museli jsme se na ní vrhnout a přebrousit jim šimpány.

Ve městě se to hraje jinak. Hráči si na sebe musí zvyknout a co na tom, že jim soupeři nepůjčují míč. Taktika a organizace jsou nade vše. Co na tom, že jinak vypadá nejen fotbal v televizi, ale i ten který chlapci hrají ve svých klubech. Do národního týmu se nedostali pasivním čekáním na ránu z milosti bez tlaku na míč v hlubokém bloku a neochotou hrát s míčem, v případě, že ho soupeř někde ztratí. Naopak. Do národního týmu se dostali díky tomu, že s míčem jsou nejšikovnější ze všech a v klubech i tu obranu hrají aktivně a napadáním nutí soupeře k chybám.

Jenže klub je něco jiného. Dnes si na sebe musí zvyknout. Diváci na tribuně kroutí hlavou a obdivují šikovnost soupeře. Přesto si myslím, že kdyby naši hráči na soupeře zadupali, tak vypadá podobně jako my a ani v nejmenším nekombinuje s lehkostí, které si všimla i paní u párků. A kdyby se naši nebáli hrát s míčem, tak by i někteří z nich vypadali jako fotbalisté.

Dnes si na sebe zvykáme a až si zvykneme, uděláme další krok. Jen aby v té době už všichni ostatní nebyli v Mexiku.