30.10.2015 - Kafe, anebo čaj?

Název obrázku: 2014-11-29_14_43_06_HDR64

Vzpomněl jsem si na to, když jsem dnes četl, jak se trenér Říha divil, když mu v hokejových Pardubicích řekli, že se může vrátit do lesa a pokračovat v pytlačení, ale k ledu, že už ho nepustí. Sice to je mladý člověk, ale netušil jsem, že je tak mladý, aby nevěděl, že trenérů jsou plné čekárny, ale o pořádného hráče nezavadíš.

Náš fotbalista nemá s hokejem nic společného, ale ten, který se vyzná, mi kromě záliby v kávě, také řekl, že náš fotbalista měl ještě jeden zájem a tím byl fotbal. Fotbalem zde myslel, klub, ve kterém hrál. Nebylo mu lhostejné, jakým způsobem hrají, a protože byl místní hvězdou a idolem, tak na něj spoluhráči dali. Trenér jim mohl celé dny říkat, že to mají hrát rychle a v pohybu, ale náš střelec to chtěl v klidu a do nohy. Spoluhráči věděli, koho poslechnout. Na rozdíl od trenéra Říhy věděli, že trenérů jsou plné čekárny, ale dobrých fotbalistů je jenom pár.

Dávali si to v chůzi do nohy a v domácí lize stejně vyhrávali. Odpoledne chodili na kávu do Auparku a trenéři se zatím měnili jako hvězdičky pop music na špici rozhlasové hitparády. Hráči se s nimi seznamovali přes místní sportovní deník. Každý nový odsouzenec k vyhazovu v něm plameně hovořil o dlouhodobých koncepcích.

Pokud jste dočetli až sem, je vám jasné, že míchám jablka s hruškami a že jste se radši měli jít projít. Třeba po nábřeží Dunaje. Tam je Eurovea. To je něco jako u vás vsi výčep, ale větší, novější a víc nóbl než Aupark. Můžete si tam dát kafe. Anebo čaj.