13.11.2015 - A smutno, smutno je mi...

Název obrázku: 2015-11-12_16_28_11-192

Na cestu mi chtěla dát fotku, ale odložili jsme to. Neměl jsem jí kam dát. Jeli jsme na fotbal. Dohodli jsme se, že příště přivezu knihu s fotkami Honzy Šibíka a odvezu si něco z toho, co u nich viselo na zdi.

Dopoledne jsme byli na zápase nějakých dětí. Potkali jsme tam jeho otce. Znal jsem ho. Býval ředitelem velkého místního klubu. Večer hrál národní tým v kvalifikaci na evropský šampionát. Brankáři domácích bylo skoro čtyřicet. Před zápasem si zamávali. Věděl, kde sedí. Z hráčů to věděli ještě někteří další.

Poprvé jsme se viděli pár měsíců před tím. Přijel pro mne tím velkým, černým autem. Při obědě jsem se zeptal, kdy začne trénovat. Prý brzo. Vlastně už začal. Ale musel to přerušit. Skoro podepsal novou smlouvu s jedním z největších evropských klubů. Při lékařské prohlídce zjistili, že to s ním není tak dobré, jak si myslel. Vrátilo se to.

Před chvílí jsem odmítl hovor z neznámého čísla. Mimo EU se platí padesát korun za každé připojení. Přišla textovka. Stálo v ní, že už tím velkým, černým autem nejezdí. Vlastně by mne to nemuselo zajímat. Od té doby jsem ho neviděl. A neuvidím. Bylo mu dvaatřicet let. Jmenoval se Márton Fülöp.

A tak mne napadá, jestli to občas nebereme zbytečně vážně a neděláme si to navzájem těžší než je potřeba. ...