23.07.2013 - Vojín v záloze před bitvou.

Název obrázku: Tite Adenor Leonardo Bacchi23

Zkuste to obráceně. Představte si, že v evropských pohárech hrajete proti velkému klubu z ligové soutěže, která je dle koeficientu UEFA o nějakých sedm míst nad vámi. Soupeř vás točí jak na kolotoči, ale vstřelíte dvě branky a uhrajete nezaslouženou remízu. Po takovém zápase se vrátíte domů a víte, že nemáte vyhráno, ale cítíte krev.

Jindy zase odjíždíte jako outsider k zápasu proti konsolidovanému týmu, který má za sebou skvělé sezóny. S novináři se loučíte slovy o tom, že chcete vstřelit gól a přivézt výsledek, který by z odvety neudělal pouhou formalitu. Venku se trefíte třikrát a v domácí odvetě stačí k postupu jakékoliv vítězství s nehokejovým výsledkem. Jste stále outsider, ale cítíte krev.

Není to okraj propasti. To v žádném případě. Je to nad propastí zavěšená úzká lávka s nízkým zábradlím. Rozdíl ve fotbalových kvalitách je tak velký, že stačí nemít závrať a přes lávku přejít.

V dobách, kdy jsme ještě bývali malý fotbalový národ, jsme čas od času někoho z podobné lávky srazili. Se svačinou v ruce jsme čekali za bukem, a když nedávali pozor, tak jsme je vzali klackem přes záda a bylo.

Dnes na nás číhají nádražáci odněkud z Balkánu, kde ještě říkají lejnu papů a o fotbale vědí, že nejdřív musí z louky odehnat stádo. Na druhém konci Evropy zase kují pikle potomci Vikingů namíchaní s kdo ví čím. V Praze vypadali jako parta trampů v kopačkách.

Dobře, že již je jiná doba a nežmouláme čepice v ruce a nečekáme, až někdo půjde kolem, abychom ho skopli dolů. Máme svoji kvalitu, máme svoje sebevědomí a stačí nám přejít na druhou stranu. Po úzké lávce přes propast, pod kterou vlci cítí krev. V předzápasových rozhovorech aktérů není znát, že by někdo trpěl závratí. Samí provazochodci. Kéž by to tak bylo.