19.11.2015 - Tam už ne.

Název obrázku: 2015-11-15_08_48_13-130

Olomouc poznáte po čichu, Plzeň po chuti, Paříž podle Eiffelovky a New York nikdy nespí. Já na rozdíl od vás vím, které město poznáte podle soch. Sochy v tomto případě je to z kamene, co je větší než velký dům a lvi jsou větší než domy dva. Těžko říci, jak velký je kůň, na kterém sedí Alexandr Veliký . Určitě jako několik lvů. Kdo neví, tomu dám ještě jednu nápovědu. Na druhé straně řeky stojí jeho otec. Filip Makedonský. Také veliký. Od země až do nebe.

Nyní víte, že jsem ve Skopje a chtěli byste také, ale já letos poprvé udělám dobrý skutek a poradím vám, abyste zůstali doma, protože není o co stát. Pokud budete spát v hotelu Best Western ráno bude první sochou, kterou uvidíte, socha čističe bot. Podobné sochy jsou rozeseté všude po evropských městech. Muž sedící na lavičce, muž vylézající z kanálu, muž s knihou… Jenže nikde nevidíte tolik kanálů, knih a laviček, jako ve Skopje čističů bot. Sochu si zamilujete. Je jediný ve svém oboru, který vám nebude vadit. Střevíce nevyčistí, ale mlčí a netahá vás za ruku a nešermuje vám kartáčem po tenisce, když běžíte kolem.

Všechny sochy ve Skopje jsou vtěsnané do několik málo stovek metrů od hlavního náměstí. To je honosné. Můj průvodce tomu říkal baroko. Já nesouhlasil, ale mlčel, protože nejsem přes stavební slohy domů postavených nedávno a s fasádami olepenými polystyrénem do podob historických paláců, aby si příchozí uvědomil, že stojí na místě, kde se tvořily dějiny.

Stojíte tam a děkujete prozřetelnosti, že jste peněženku nechali v hotelovém trezoru. Při vaší dobrotě byste se rozdali. Žebráků je jako sov v Aténách a kdybyste zaváhali, měli byste štěstí a rodina s malým mrzáčkem by vám padla k nohám a tak dlouho by vás objímali, až byste zjistili, že není odkud jim přispět.

Dnes mi můžete poděkovat. Ušetřili jste. Někdo tím, že nekoupí letenku a do Skopje nepojede a ti ostatní snad nezapomenou, že ve Skopje peněženka do kapsy nepatří. A na závěr vám řeknu, co jsem slyšel o místních sochách. Po jejich tomu říkají "pranje para" . U nás to může být tunel, anebo pračka na peníze.

Se sochami to je prý tak, že nikdo neví, kolik taková socha vlastně má stát, a proto místní vlivní panu sochaři poradí, aby socha stále hodně moc a oni si potom přijdou a z toho hodně mu trochu odsypou a moc si odnesou v igelitce.

Úplně na závěr jsme se dostali i k fotbalu. Patrně jste si také všimli, že někteří fotbalisté jsou trochu jako ty makedonské sochy. Do míče kopou jako Alexandr a Filip a jejich koně a kamenní lvi, ale někdo někomu přesto dokáže poradit, že je musí koupit za hondě moc, protože ví, kdo mu těch hodně moc dá.

Zbytek již znáte. Hráč stojí na piedestalu a kálí na něj racci a v kavárně na náměstí si dva důležití vyměňují igelitku. Ve Skopje si potom nechají vyčistit boty. Není totiž nad to, když člověk občas udělá dobrý skutek.

Autor: hns