24.11.2015 - Poučení z krizového vývoje.

Název obrázku: 2015-11-16_20_47_3541

V minulém týdnu hrála česká šestnáctka dva zápasy v Německu. Nebylo to hezké pokoukání. Sedíte tam a je vám do pláče. Takový to byl rozdíl. Dnes peču vepřové koleno a místo strouhání křenu se houpu v křesle a přemýšlím, jestli takový propastný rozdíl v kondiční a techničko-taktické připravenosti donutí někoho zodpovědného bouchnout do stolu a říct:“ Chlapi, tak dost! Takto to dál nejde! Něco s tím musíme udělat!“

Zde radši klikněte někam jinam a běžte dělat něco užitečnějšího. Vždyť vůbec nemusím mít pravdu a z komára dělám velblouda. Dva zápasy přece nic neznamenají. Prostě se nepovedly, anebo na rozdíl od Němců nemáme nejlepší ročník. Možná je všechno jinak a dlouhodobě jsme konkurenceschopní a produkujeme dobré fotbalisty. Vždyť svou kvalifikační skupinu na ME vyhrála jak česká sedmnáctka, tak devatenáctka.

Sedím v křesle, hlídám troubu s vepřovým kolenem a nic mi do toho není. Být ale majitelem klubu, ve kterém utrácím miliony za výchovu mladých fotbalistů, kterým ostatně patrně již také platím, za to že se učí hrát fotbal, tak bouchnu do stolu a budu se zajímat, co že to je za šlendrián, že za všechny ty peníze jen slyším velká slova a čtu rozhovory v novinách o tom, jak to budeme dělat dobře a potom vyjedeme za kopec a vypadáme jako hvězdná pěchota v soutěži zvané „Evropa hraje fotbal“.

Já peču koleno, vy přikládáte ruku k dílu, my nemáme čas a nic nám do toho není, ale myslíte si, že je někde někdo, kdo by se nad tím zamyslel a řekl, jak se věci mají a co bychom měli dělat jinak? Ostatně kolik asi mládežnických trenérů a úředníků, kteří se tím živí, si našlo čas a vyjelo sto dvacet kilometrů za Prahu, aby se podívalo na výsledek své práce?

Já vím. Měl bych si dávat pozor, abych to té troubě nepřipálil. Vždyť se až tak nestalo. Prostě jsme prohráli dva zápasy. Příště vyhrajeme jiné.