06.01.2016 - Když u moře prší.

Název obrázku: 2016-01-06_07_52_53-133

Mohl bych vám vyprávět, že jsem včera viděl čtyři hodiny fotbalu v podání reprezentačních výběrů do čtrnácti, patnácti a šestnácti let jedné nejmenované, fotbalové země a všechny týmy se snažily o rozehrávku od stoperů a byla to nuda šedivá jako den tady v Portoroži, o které bych vám mohl říci, že zde slunce nevychází, protože v Portoroži se rozednívá. Vyjde to nastejno. Nakonec je vidět.

Nic z toho vám neřeknu. Venku prší a takové dny je lepší trávit v posteli a s knihou. Jednu mám rozečtenou. Má velká písmena a proto se mi podařilo přečíst celou stránku. Už víte, že se jmenuje „Leading“ a napsal ji nějaký Ferguson, co dřív dělal do fotbalu.

Starý pán píše, jak v říjnu 2012 přednášel na Harvardu a kouká tam na všechny ty inteligentní, mladé lidi a najednou má pocit, že se si nemůže pomoct, ale že si myslí, že ti tišší, kteří vypadali jako, když se snaží vstřebat každé jeho slovo, jsou ti, kteří jednou budou z těch nejúspěšnějších. Jen jestli není nějak moc namyšlený.

Radši přeskočím na konec první strany. Přiznává tam, že potřeboval trochu času, než se na katedře začal cítit jako na lavičce a přitom ho napadlo, že učitel je vlastně něco podobného jako trenér. Oba, tedy trenér i učitel, musí nadchnout a přesvědčit skupinu mladých lidí, aby se ze sebe snažili dostat to nejlepší, co v nich je.

Na tom Harvardu si vzpomněl na nějakou Elizabethu Taylorovou od nich ze základky, která ho přesvědčila, že není na škodu to učení brát vážně. Tenkrát ale byla jiná doba.

Autor: hns