22.01.2016 - Třeba tomu nejmenšímu koupí kopačky.

Název obrázku: 2016-01-21_08_54_0769

Vzpomněl jsem si na to, když jsem šel kolem pána, co čistí boty. Styděl jsem se, ale zastavil jsem se a dobře jsem udělal. Dvě odpoledne jsem se pokoušel koupit plavky, ale v obchodě se sportovním zbožím měli plavky jenom pro juniory a v obchodech na ulici jsem překvapivě uprostřed mrazivého ledna plavky neviděl, a když jsem se zeptal, nenašel se jediný prodavač ochotný či schopný mluvit anglicky.

Teď tady stojím, připadám si jako trouba a koukám, jak pán pode mnou vyměnil kartáč za hadr, nanesl něco bílého a něco černého a vetřel to do kůže, co byla dřív černá a myslel jsem, že by to již stačilo a z kapsy jsem tahal peníze, ale pán měl už zase kartáč a anglicky mi oznámil, že to ještě není konec. A nebyl.

Na boty putoval ještě lesklý vosk a na podkůvce jsem párkrát musel vyměnit pravou za levou, dokud pán dílo neprohlásil za hotové. Než se tak stalo, dozvěděl jsem se, že život tady v tureckém Izmiru je fajn a také již vím, že pán má pět dětí, ale nepokládá to za nejlepší, protože to je pětkrát víc starostí než s dítětem jedním, na což jsem mu řekl, že to je také pětkrát víc radosti a on přestal blýskat boty a řekl, že na to něco bude.

Nyní mám tak čisté boty, že jdu radši na bál, než abych vám tady vyprávěl o kopané. Snad mi to prominete a vydržíte do pondělí. A pokud někdy potkáte pána, co vám bude nabízet dýňová semínka, anebo ty nejčistší boty v ulici, tak dejte mu šanci. Třeba má doma pět dětí a tomu nejmenšímu koupí kopačky a ten vám to všechno vrátí.