V Liberci zázraky umí. Tři tituly za posledních pár let lze pochopit. Potvrdí vám to jistě i jinde než v Brně, Ostravě či přes kopec v Jablonci. K titulu stačí jenom získat víc bodů než ostatní. K postupu do další části evropské ligy stačí vyřadit Udine, anebo Hajduk. Nic z kategorie obyčejných výsledků a proto u fotbalového Liberce lze pochopit jistou míru sebevědomí. Jenže nyní se zdá, že si ukousli příliš velké sousto. Představte si, že chtějí změnit lidskou hlavu. Ne zvenku, jako kadeřníci, ale zevnitř, jako to neumíte ani vy s tou vaší.
Nohy se dají seštelovat. Ne úplně, ale s trochou trpělivosti se levák naučí přihrát pravou a pravák by se po pár týdnech tréninku mohl dokonce pokusit o střelu či centr levačkou. S pajšlem se také dá něco udělat. Stačí malý dvůr a velký bič a zmenšovat dvůr a zvětšovat bič. Ale s hlavou, dámy a pánové?
Vzpomeňte si, když otvíráte ledničku, zapalujete další cigaretu, anebo posté za dopoledne koukáte do telefonu. Nevím, která z těchto neřestí pronásleduje jistého Egona Vůcha a obávám se, že to může být něco mnohem zábavnějšího než vašich dvacet deka šunčičky před spaním a hledání „lajků“ na Facebooku.
Ať tak či onak, v Liberci se rozhodli, že to zkusí. Nejsou první a klidně mohou být poslední, s čímž by se Liberec vyrovnal a Egon Vůch také. Nic jiného by mu ostatně nezbylo. Jen by potom v mokré čtvrti vyprávěl, že kdysi mohl být velkým fotbalistou.
Protože nevěříme na zázraky ani na tátu od Ježíška nezbývá, než aby se s tím mladý muž popral sám. Nebude to mít lehké. Vůch ho opatruj!