Potkali jsme se na poště. Zeptal jsem se ho na kmenové buňky. Řekl, že to byl nesmysl. Zbytečně vyhozených padesát tisíc. Už je po výměně kyčle. Řekl jsem mu, že to má z toho věčného běhání. Souhlasil. Už doběhal. Koupil si kolo a začal jezdit na kole. Také jsem si koupil kolo.
Od dětství chtěl být fotbalistou. Všichni správní kluci od nich z Blat hráli fotbal. Dva si zahráli i tu největší československou ligu. Jemu by stačila i druhá liga, anebo třetí, anebo divize, případně aspoň krajský přebor. V A třídě si to snad párkrát cvrnknul, ale nejvíc toho odkopal v okresních soutěžích.
Od dětství trénoval jako šílený. Jako starší žák s dorostem, jako dorostenec s béčkem chlapů, jako dospělý desítky let běhal sám po lesích a do schodů až k zámku a v parku dělal kliky a potom začal být moderní strečink a tak se protahoval a protahoval, až se všude zhaslo a musel domů, kde už všichni spali.
Na světě nenajdete mnoho pracovitějších, umanutějších a zarputilejších. Lejno platné. Opravdový fotbal nikdy nehrál. Nedávno si koupil kolo. Prý to také není špatné. Ale říkejte tomu z nouze ctnost. Co jiného vám zbývá, když nemůžete pořádně chodit.