Ve velkých fotbalových zemích se fárá, v těch malých se ladí. Přes víkend byla v akci Sparta, Plzeň, Legia i Rapid. Trenéři ladili sestavy a večer se odpočívalo. Kdo nehrál kulečník, anebo play-station, ten se v televizi mohl podívat na milánské derby. Nejeden z borců byl jistě rád, že leží na gauči někde v Turecku, anebo ve Španělsku, protože co dělo na hřišti, bolelo i u televize.
V Itálii mají dost svých fotbalistů, ale pro Milán to neplatí. Za domácí jich nastoupilo šest a z toho jeden se nemůže počítat, protože mu je teprve šestnáct. Ještě nemá řidičák, je velký a proto ho postavili do branky. Dobře udělali. Za hostující Inter nastoupil jeden rodilý Talián a jeden naturalizovaný. Zato borců z bývalé Jugoslávie bylo v černomodrém pět.
Hrálo se od podlahy. Rozhodčí byl zvláštní týpek. Dvě potažmo zblízka nastřelené ruce ocenil žlutou kartou a některé zákroky na kriminál, anebo na chirurgii, nechal bez povšimnutí. Ostatně proč si také všímat. Hráči přežili a většinou nepotřebovali ani péči lékařů s kufříkem a nosítky. Na Strahově by z takového zápasu měli zamotanou hlavu několik týdnů. Zasedala by komise disciplinární a komise rozhodčích a pitvalo by se, zda tam byl kontakt a jaký a v novinách by se ještě po sezóně řešilo, kdo za to mohl a komu to pomohlo.
Možná na tom v Itálii budou podobně. Vždyť jenom pokutový kop proti domácím je námětem na seriál. Buďte rádi, že jste doma v teple a vidíte to jenom z televize. Aspoň přitom můžete vyluxovat a vyžehlit si košile. Za chvíli to začne u nás v kotlině a na něco podobného nebudete mít čas.