Náš bývalý předseda dělá do včel. Také si koupil ovce a tenisovou raketu. To zvlášť. Fotbal mu nechybí. Ráno vstane a dá ovcím. Uklidňuje to. I berani jsou vděční a přes týden nevolají, že sice nemůžou na trénink, ale potřebovali by malou finanční injekci, ale ať se nebojí, v neděli na mistrák přijdou.
Vzpomněl jsem si na našeho předsedu, když jsem se teď ráno díval na ligovou tabulku a přemýšlel, kdo sestoupí. Před lety jsme takto s předsedou trávili celé týdny, měsíce a roky. Študovali jsme, jak se udržet, potom jak postoupit a nakonec, jak nesestoupit.
Po nedělní výhře jsme byli do středy vysmátí a od čtvrtka rozklepaní. Po víkendové porážce jsme do středy nespali a od středy také ne. S ovcemi se vám něco takového nestane. Ostatně, když mluvím o ovcím, tak přiznávám, že ani my jsme nebyli žádní beránci. A nebo snad žádná telátka boží?
O něčem podobném jsem četl v rozhovoru s panem Horníkem, co nyní dělá fotbal v Jablonci. Ve fotbale jsou chlapi, které fotbal bolí a nic na tom nemění, že mnohdy to jsou větší či menší svině. Čímž mám na mysli kvalitu charakteru.
Koukám na tabulku a přemýšlím, kterého předsedu to bolí a jak moc. Nechci vás strašit, ale svého favorita mám a nic na tom nemění, že fotbal míč je kulatý.