11.02.2016 - Jsem paranoidní trouba.

Název obrázku: 2016-02-10_18_37_4355

V prvních minutách zápasu dorostenecké Ligy mistrů dostává útočník domácích míč za obranu a padá v souboji s křižujícím obráncem. Hned jsem věděl, že to musí být faul se žlutou kartou a jednoho beka budeme mít připraveného. Sudí byl blízko a nezaváhal. Ani nepískl. Rozpažil a hrálo se dál. První žlutá přišla o chvíli později. Pro domácího hráče za faul ve výskoku. Druhá žlutá byla rovněž pro příbramského mladíka.

Zmateně hledám, kdo to píská. Bulhar?! Jak je to možné? Bulhar a neví, kde je? Jediným vysvětlením bylo, že CSKA před zápasem vytáhlo silnější triumfy. Ostatně vzpomeňte na opravdovou Ligu mistrů a jejich zápas na Spartě. Italský rozhodčí měl zápas pevně v rukou.

Fotbal byl takový, jaký byl. Domácí začali dobře. Párkrát si nahráli, dostali se do několika šancí a dali hezký gól ze standardky. Hosté vypadali jako obyčejný ruský mančaft. Vysportovaní hoši, co si věřili, ale fotbalu moc neukázali. Tedy až na dva krásně trefené góly z hranice vápna na začátku druhé půle.

Fotbal byl, jaký byl, ale zážitek to byl obrovský. Přes tři tisíce diváků a skutečnost, že stačilo porazit porazitelné Rusy, způsobily, že v Příbrami i ve sněžné vánici bylo horko jako na Sicílii. Bulharský sudí občas pískl tak a občas jinak, domácí diváci měli pocit, že pokud nehraje přímo proti nám, tak rozhodně nehraje s námi. Inu Bulhar a CSKA. Čemu byste se divili.

Domácí hráči bojovali, což v dané situaci nebylo nic překvapujícího. Někteří domácí hráči k tomu přidali i slušnou fotbalovou kvalitu a to potěšilo. Do Barcelony k trpaslíkovi a kanibalovi si je sice nevezmou, ale na světě jsou i jiné kluby, než FCB.

Dvacet minut před koncem domácí hráč při svém průniku středem hřiště neprostřelil gólmana. Míč se odrazil nahoru a dobíhající spoluhráč ho mohl poslat hlavou do sítě. Přistrčením mu v tom zabránil vracející se obránce. V duchu mého paranoidního vidění fotbalu měl rozhodčí nyní rozpažit a nechat pokračovat ve hře. Nestalo se tak. Pískl, ukázal na magický bod a vytáhl červenou kartu.

Utkání skončilo nerozhodně a domácí postoupili v penaltovém rozstřelu. Pro mnohé diváky to byl životní zážitek, pro mnohé hráče to je životní úspěch, pro všechny to je důvod k radosti a já bych se měl zamyslet, jestli nejsem paranoidní trouba, když za každým rozhodčím vidím zájmy a vliv zákulisních hráčů.