U nás na vsi jsme toho nikdy moc nevyhráli, ale na závist a na oslavy jsme dobří. Naposledy lokálem létaly rychlé špunty ve středu večer. Mohou za to nějací kluci z Příbrami. V dorostenecké Lize mistrů vyřadili Rusy a postoupili mezi posledních šestnáct v Evropě. U kamen Chytrák Lojza sice říká, že jsme hráli fotbal a ne hokej, ve kterém by to něco znamenalo, ale bublinky do něj padaj, jako bychom zválcovali Michajlova, Petrova a Charlamova.
Příbram je ve slušné společnosti. Z chudých a slepých se mezi posledních šestnáct dostali ještě Chorvaté a Dánové a ani anglické Middlesbrough v dospělém fotbale nyní moc neznamená. Všichni ostatní jsou z opravdové první ligy.
Fotbaloví teoretici ve vsích, kde nikdy nic nevyhrají, stále dokola řeší, zda mládežnické týmy mají vyhrávat ligy domácí a Ligy mistrů, anebo zda mají vychovávat hráče do dospělého fotbalu. Ideální stav by byl dát všem v mládeži bůra, vyhrát, co se vyhrát dá a za dva roky v novinách číst, jak kluci válí ve velkých evropských ligách. Jenže nežijeme v dokonalém světě.
Vzpomínáte na českou devatenáctku ročník 1992, která málem vyhrála Mistrovství Evropy? Ani to není předplatné k velké kariéře v evropském fotbale. Hoši z Příbrami mají výrazně větší šanci vyhrát Ligu mistrů, než je má šance vyhrát golfové Masters, ač jsem týden od týdne lepší a lepší, ale ani to pro ně není jízdenka mezi vyvolené v dospělém fotbale.
U nás na vsi jim nyní budeme držet palce a v příštích letech listovat v novinách a hledat jejich jména v sestavách. Nebude to (asi) v klubech, do jejichž společnosti se výhrou nad CSKA Moskva dostali, ale koho to zajímá. Příbram je na fotbalové mapě a u nás ve výčepu se otvírá další šampaňské.