07.03.2016 - Uvidíme, koho uvidíme.

Název obrázku: IMG_896662

Domácí ničím nezaujali. Trenér rozdal rozlišováky a bylo to jako u nás v kotlině. Soupeř přiijel z hlavního města a tam to zřejmě mají nastavené jinak. Trenér také rozdal rozlišováky, ale měl co dělat,aby si toho hráči všimli. Když je seřadil do bežecké abecedy, tak nebylo moc těch, které by zajímalo nějaké přednožování a zanožování, skipining, či lifting. Hráči měli dobrou náladu, povídali si, smáli se a tu a tam někdo udělal něco málo z toho, co trenér předcvičoval.

Stejné to bylo se strečinkem. Trenérovi to šlo, hráči to měli na háku. Tělovcikář se tvářil, že ten nezájem nevidí, ale přesto zkátil intervaly protažení na nějaké tři, čtyři vteřiny. Asi aby to měl rychle za sebou. Hráči to rozbalili až při zápase a nutno říct, že některým to celkem šlo. Možná by někoho poznali hoši z české šestnáctky, kteří před pár dny dostali v Anglii bůra.

Nejlépe vypadal borec na levém křídle. Byl nejvyšší, říkali mu Zek a míč mu ani trochu nepřekážel. Na tribuně se povídalo, že normálně hraje levého stopera. Domácí levé křídlo také mělo něco do sebe. Dobře rostlý, obě nohy, plynulý dribling a mnohdy to bylo “Pojď sem! - Kam jdeš?. Anebo “pocem, kam deš”?

Na druhý poločas jsem přešel na zápas osmnáctky. Do druhé půle domácí vyměnili levé křídlo. Chlapec vypadal úplně stejně, jako hráč z první půle mladšího dorostu. Asi dvojče. Jenže se i stejně jmenoval a tak nevím. Že by první půle za mladší a druhá za starší? Míchal to slušně, ale hvězdou dopoledne se stal domácí borec s číslem jedenáct. Maličký, že by se za dva nehty vešel, ale když to dostal, nikomu to nepůjčil Dva góly dal a byla na něj penalta. Uvidíme za pár let. Uvidíme, zda uvidíme. Fotbal odrůstajících dětí je něco jiného než fotbal profesionální.