14.03.2016 - Lidé jsou všude stejní, ale v Zabrze to neplatí.

Název obrázku: IMG_909628

Dopoledne jsem si přečetl, že Arsene Wenger je z vesnice a do Německa to měl přes pole a les a když se tam byl poprvé podívat, zjistil, že Němci jsou také jenom lidé. Chtějí se mít dobře, chtějí být šťastní, ráno vstanou, jdou do práce a večer se vrací domů úplně jako chlapi a ženské na jejich straně hranice. Arsene Wenger si tuto zásadní zkušenost zapamatoval a myslí si to samé o fotbalistech

Lidé jsou prostě všude stejní. Jen v Polsku, kousek nad Ostravou, jsou úplně jiní. Ve studeném, nedělním večeru jdou na fotbal a vezmou manželku a děti. Hraje Baník. Po jejich se to řekne Gornik a město se jmenuje Zabrze. Neptejte se mne, jak se tam dostanete.To nikdo neví. Jedete po dálnici, která není v navigaci, potom jedete po dálnici, která sice je v navigaci, ale vede úplně jinam. Z cedulí znáte několik ligových klubů. Sjezdy jsou na Chorzow, Gliwice, Bytom, Katovice a když dbočíte na Zabrze, jste v Gliwicích. Minete benzínovou pumpu, rybník, sídliště, pole, několik těžních věží, další rybník, obchodní centrum a silnice končí a je jedno, jestli to je kvůli železniční trati, novostavbě, zahradnictví, anebo železárnám. Musíte se otočit a jet zpátky.

Takto vypadá několik stovek čtverečních kilometrů v okolí Katovic na a je jedno zda jedete na operu, na ryby, anebo na fotbal. Nakonec dojedete, ale mnohdy až na konec.

Všude tam také žijí lidé a ne vždy se liší od Němců z dětství Arsena Wengera. Všechno je jinak, když přijedete na stadion Gorniku Zabrze. Ten je úplně nový a krásný, jak si jeden z historicky nejúspěšnějších, polských klubů zaslouží. Na co se podíváte, to vypadá stejně, jako to znáte z televize. Tráva, světla, sedačky, hráči i rozhodčí. Jediné, co se liší jsou lidé. V neděli večer jich přišlo skoro třináct tisíc, aby vytrpělo klání posledního celku tabulky proti hostům odněkud od moře.

Fotbal to byl takový jaký byl. Hrát se podobná uspáváná někde jinde, museli by kolem tribun chodit zřízenci s tyčemi na zhasínání plynových luceren a těmi šťouchat do klimbajících strýců a probouzet je, aby v té zimě neumrzli. Na stadionu Gorniku to nebylo nutné. Tam se fandilo jako o život. Hráči sice jako o život po většinu času jenom chodili a báli se opustit vlastní polovinu, ale divákům to nevadilo. Skalní si říkají Torcida a fandili do roztrhání hlasivek. Chlapi na vedlejších tribunách, co s sebou vzali manželky a děti na tom byli podobně. Říkám vám, že lidé jsou sice všude stejní, ale takové blázny jako na stadionu v Zabrze jinde nenajdete. Někdy se jeďte podívat.

Autor: www.holubnastrese.cz