Všchni víme, že soudce je mrkev a mrkev je vůl. Na Petrželu u nás na vsi podobnou poučku nemáme. Otevřel jsem proto pravidla kopané a s chlapy ve výčepu řešíme, zda se hráč snažil předejít tomu, aby se míč dotkl jeho ruky a zda hráč měl možnost kontaktu ruky a míče předejít a zda hráč zahrál rukou úmyslně. Zmatek nám v tom dělá obránce domácích, který říká: Všichni přece museli vidět, že jsem Petrželovi vypíchl míč na ruku, on si ho posunul před sebe a utíkal.”
Všichni u nás v lokále jsme viděli, že Matějov vypíchl míč Petrželovi na ruku. Sparťané mají rudé oči a křičí do noci, že Petržela rukou zahrál úmyslně a měl možnost kontaktu ruky s míčem předejít. Naše výčepní Růžena přišla k tomu, který křičel, že za takovou televizní šaškárnu nebude platit účet a dala mu facku přes celou hubu. Měl to čekat, protože u nás ve výčepu nebyl poprvé. Možná to i čekal, ale když vám jí naše Růžena vpálí levačkou, je to podobné, jako když obránce Matějov vypíchne míč a z metru trefí ruku, která Petrželovi čouhá z ramene.
Plzeňáci a ti, kterým to je jedno, říkají, že chlapec neměl šanci uhnout, Sparťané svému soukmenovci zastavují krev z nosu, jako by ji zastavovali Petrželovi, kdyby míč vypíchnutý obráncem Matějovem netrefil soupeře do ruky, ale do nosu. To bychom v novinách četli: “Vypíchl jsem mu míč a nešťastně jsem ho trefil do nosu. Mrzí mne to. Snad to Milanovi narovnají a zase bude fešák.”
Vy si nyní vysvětlujte, kdy je ruka v přirozené pozici odpovídající pohybu míče a zda se jednalo o pohyb míče k ruce nebo o pohyb ruky k míči. Já tomu nerozumím. Radši jdu do parku drobit housku holubům.