Vy jste byl v divadle jenom včera, ale ona tam mrtvá leží na scéně čtyřikrát do týdne. Od střední školy víte, kdo ji uškrtil a proč. Nakonec tleskáte a o ona vstane, uklání se a občas dostane i kytici. Divadlo již je takové. Ať drama, anebo opereta, divadlo je pokaždé stejné a pokaždé jiné, ale o tom, že ji uškrtí, víte ještě dřív, než vás vůbec napadne si koupit vstupenku.
Sedíte v první řadě. Máte to z první ruky. Herci jsou jenom lidé. Hrají. A když dojde na souboj, není to souboj. Pistole, nože, sekery, anebo pěsti, všechno jedno. Vítěze určil autor již před pár staletími.
Takový fotbal, to je jiné kafe. Ve scénáři najdete jenom pravidla a barvy dresů. Sudí foukne na trumpetu a rytíři vyrazí do boje. Někdo na koni, někdo na oslu a kdo má vlka, ten jde pěšky. Herci se do sebe zaklesnou a mlátí se hlava nehlava vším, co mají po ruce. Proti šavlím a mečům kuší, palcátem a vidlemi, jiný kamenem, co našel u cesty, někdo je pomalý, jiný rychlý, někdo je rytíř, někdo svině.
Nakonec rozhodčí zapíská, mrtví zůstanou ležet, živí si podají ruce, zraněné odvážejí do nemocnic a divák stojí a tleská a ví, že takové představení v žádném jiném divadle neuvidí a nakonec ani není nejdůležitější, kdo vyhrál a kdo prohrál, protože krásný fotbal je něco jiného než dobrý výsledek.