V Teplicích se včera hrálo finále poháru. Chlapi u nás ve výčepu říkali, že se to hrát nemusí. Stejně všichni vědí, jak to dopadne. Naše hostinská Růžena musela zapojit video a z domova přinést kazetu s nahrávkou německého, estrádního pořadu Ein Kessel Buntes. Celý večer koukali, jak holky z berlínského baletu vyhazují nohy a čekali jestli přijde Včelka Mája. Nepřišla. Zbourali se bez ní.
Zatím se v Teplicích hrálo finále poháru. Všichni věděli, jak to dopadne. Na stadionu to vypadalo, že oba týmy zaplatily po dvou autobusech komparzistů, aby dělali atmosféru. Vybraly dobře. Byly konfety, dva dělobuchy, dožadování se milostných hrátek s Boleslaví, kolkovaná žádost předsedovi svazu aby odstoupil, také bylo pár zabavených vlajek a tu a tam někdo z komparzistů svou odměnu směnil ve výčepu a bylo mu to všechno jedno.
Na stadionu byla slušná atmosféra. Fanoušci se snažili. Kromě nich to byli ještě fotbalisté a rozhodčí, kdo nevěděl, jak to dopadne. Nedopadlo. Fotbal je žumpa. Nikomu se nedá věřit. Všichni víme, jak to dopadne a ono to nakonec dopadne obráceně. Příště se radši také podívám na Ein Kessel Buntes. To je opravdová zábava. Fotbal je prohnilý. Samý podvodník a stejně se nedohodnou, aby to dopadlo, jak to mělo dopadnout. Nikomu už se nedá věřit.