Dnes jsem viděl jediného fotbalistu. Malíř Ondřej Kohout své dílo nazval „Nejenom do míče zamilovaná fotbalistka“ a kromě toho, že ho vidíte na fotografii zde, šťastný fotbalista je také k vidění v jedné z mikulovských galerií. Obrazům rozumím jako fotbalu, ale autor na to své malování vystudoval školu, takže je jistá šance, že ví, co dělá.
Nevím, jestli zmiňovaná dáma v kopačkách kromě míče našla zalíbení v křidýlku, anebo v stehýnku, případně ve zdatném hlavičkáři z obranné trojky, a proto vám neřeknu, zda a jak s hochy nacvičovala vysoké napadání, kterému se moderně říká presink.
Místo toho vám poradím, co nepotřebujete vědět, protože se vás to netýká, ale jeden nikdy neví. V galerii, při seznámení s fotbalistkou nejen do míče zamilované, jsem si vzpomněl, jaké to bylo, když jsme u nás na vsi oslavovali postup. To tenkrát předseda pozval na oslavu postupu jednu lehčeji orientovanou dámu, která za pár dvacetikorun měla za úkol svléci ze sebe to málo, co měla na sobě.
Všechna ta sláva se odehrála na stole za osvětlení, při kterém nebylo nic vidět. Dáma se zavlnila, odhodila, co bylo k odhození a odešla se svou show na jinou štaci. Nevěřili byste, jak taková nevinná scénka vychrtlé striptérky může zničit klub. Polovina z přítomných manželek se urazila hned, druhá polovina se rozhněvala až doma. Výsledkem bylo, že jsme sice postoupili, ale na podzim nebylo s kým hrát. Hřiště měli zakázané, jak hráči, tak předseda.
Takže moje rada zní: Když oslava, tak buď bez striptérek, anebo bez manželek.