To, co vidíte na vedlejší fotce, je krabice od popkornu. Chlapec, kterému nepatří, sedí nad krabicí. Vedle něj sedí jeho děda. Koukají spolu na zápas staršího dorostu. Chlapec zrovna nehraje. Jinak by děda seděl na tribuně sám. Na parkovišti před stadionem stojí zánovní Golf. Dědovi ho koupil chlapcův agent, aby mohl vozit vnuka na trénink.
Děda vypadá jako chudý z malých námořníků. Kouří levné cigarety. Chlapec nekouří. Nabídl jsem mu popkorn a nevzal si. Nechtěl se ani napít koly. Možná se dělal lepším než je, aby nevyplašil svého agenta sedícího vedle nás.
Není lehké být patnáctiletým fotbalistou. Život bez popkornu, cigaret a piva musí být nuda. K tomu tréninky. Přes týden s týmem a odpoledne a večer s individuálními trenéry, které agent platí. Nic náročného. Jeden je přes techniku. Agent chce, aby se nepoznalo, kterou nohou hráč kope. Druhý dělá obratnost, koordinaci, kompenzační cvičení a strečink.
Zatím to vypadá, že agent vsadil na správného koně. Když děda sedí na tribuně sám, není těžko poznat, kdo je nejlepší hráč. Je to ten, co sedí nad krabicí s popkornem. Nyní má na sobě obyčejné teplákové kraťasy a tričko. Obličej poďobaný a dloube se v nose. Až skončí zápas, děda ho odveze domů.
Agent říká, že to sice něco stojí, ale jinak to nejde. Snad se to vrátí. Vypráví mi, že před třemi lety chtěl podepsat jiného hráče, ale neuspěl. Podepsal ho někdo jiný. Jen za podpis smlouvy o zastupování údajně na dřevo hráčově rodině vysázel dvě stě tisíc Euro.