Naše výčepní Růžena má knír a mámu ze Žitného ostrova. Hned vám je jasné, že dneska by mohla být chytrá nadvakrát, protože dva týmy z rodné hroudy jí postoupily do vyřazovacích bojů evropského šampionátu. Jenže naše Růža je soudná ženská a fotbalu rozumí.
Chtěli jsme od ní, aby poručila spišskou borovičku a proložila ji čabajskou klobásou. Měli jsme smůlu. Seděla s námi u televize a viděla to na vlastní oči. Jedni její heroičtí krajané utekli hrobníkovi z lopaty a že na ní v posledních desítkách minut byli fest přikurtovaní. Všichni zalezlí do velkého vápna odkopávali míče a modlili se, aby přežili.
Druzí její krajané na tom byli o něco lépe, ale kliku měli jako starej Šábes nos. První gól trefili skrz les nohou a další dva góly padly po tečovaných střelách, které by jinak gólman sebral do klobouku. Televizní komentátor se sice rozplýval nad fotbalovou modernou ze země paprikáše, ale Růža je soudná ženská a pozná, kdo umí a kdo bude vozit kočárek.
Škoda, že u nás ve výčepu netočí pivo někdo od novin a zároveň ze Žitného ostrova. Ten by věděl, jak se pozná kvalita. Čabajka by se koupala v borovičce a při zpěvu zpěvu islandských národních písní by do rytmu tloukl vrbovým proutkem.