Naše výčepní je zvyklá. V sále za výčepem mívají schůze hasiči, myslivci, popeláři, romská iniciativa, zelení, modří i totálně pokérovaní. Na začátku jsou všichni hógo-fógo, potom se ožerou a rozmlátí hospodu, až jim Růžena musí dát každému pár facek a jede se dál.
V posledních dnech se u nás začali slézat nejrůznější odborníci přes reprezentační fotbal. Moc toho nevypili a nic nerozmlátili. Srkali pivo a všemu rozuměli. Už dosrkali. Růžena jednoho po druhém popadla za flígr a prohodila zavřenými dveřmi.
Tolik zloby, škodolibosti, malosti, nepřejícnosti, nenávisti a chytráctví vychytralých, co sami nikdy neudělali nic pořádně, ale všemu rozumí nejlépe, naše Růžena prý ještě neviděla a ač má hroší kůži, na něco takového nemá žaludek. Když se mne zeptala, co to na tom počítadle ťukám, řekl jsem, že si zapisuji recept na smažený květák.