Po pivu se blbne a rostou prsa, likéry léčí, víno povznáší, ale co s člověkem udělají houbičky, to jsem nečekal. V neděli večer jsem byl u ohně. Grilovali jsme maso. A také zeleninu. A nakonec houby. Prý žampiony, ale to musel být omyl. Žampiony již jsem párkrát ochutnal a nic to se mnou neudělalo. Tedy kromě žlučníku.
Včera to muselo být něco úplně jiného, protože takové halucinace bych přál i české fotbalové reprezentaci. Představte si, že se mi zdálo, že jsem byl v Německu na fotbale, ve městě jehož klub sestoupil z ligy, ale stadion byl plný až po okraj a ti, na které se nedostalo, naštěstí zůstali doma, protože to by asi začal konec světa. Však ono stačilo, že se mi zdálo, jak na zahájení jakéhosi evropského šampionátu dorostenců přišlo čtyřiapadesát tisíc lidí.
Takové množství lidí na fotbale si neumíte představit a proto doufám, že chápete, jak trpím, když něco takového musím snášet. Zlaté pivo. Po tom usnu a nezdají se mi hlouposti.