Všichni víte, kdo je vaším dvanáctým hráčem. Pravda, někde se jedná až o hráče patnáctého, ale detaily nejsou důležité. Hlavní je, že víte, že v tom nikdy nejste sami. Jsou s vámi vaši dvanáctí, případně patnáctí, hráči.
V některých klubech a na některých stadionech to neplatí. Diváci nechodí a hráčům nezbývá, než to odehrát ve čtrnácti a v horším případě v jedenácti. V pondělí jsem lovil Pokémony s jedním, který se vyzná. Živí se poradenstvím a přišel na to, jak pomoci těm, kterým není pomoci.
Řešení je jednoduché. Nemáte diváky? Kupte si je! Fotbalový zápas trvá necelé dvě hodiny. Při sedmdesáti korunách na hodinu vás přijde jeden divák na sto padesát korun. Nejste přeci žádní škrobi. K zaplnění malého stadionu vám stačí deset tisíc lidí. To je bratru jeden a půl milionu. Při patnácti domácích zápasech za rok to je něco přes dvacet milionů.
Není to úplně málo, ale pokud bude výsledkem dobrý fotbal a účast v Champions league, potom to je jednoznačně zisková investice. Problém by mohl nastat, kdyby s podobnou politikou přišly všechny ligové kluby. Přeci jenom se všichni do té Champions league nevejdou.