Ten mladý muž byl z města. Růžena s něčím takovým obvykle nemá problém. Dá každému, co si řekne. S tímto hochem toho ale na ní bylo příliš. Řekla mu, ať mlčí, anebo mu dá, co se do něj vejde, protože ona je sice jenom obyčejná ženská z vesnice, ale to ho neopravňuje k tomu, aby říkal takové bludy a ještě ke všemu je myslel vážně.
Ve výčepu jsme se bavili o agentech. Moc o nich nevíme, ač půlka vesnice měla své krycí jméno a my ostatní jsme práskali, když se nám to hodilo. Do toho přišel ten z města. Chvíli poslouchal a potom promluvil. Růžena mu řekla, ať mlčí, protože jinak se nezná. Mladík si mlel svou. Starý Pecka je na jedno ucho hluchý a druhé nemá, pročež musel poprosit výčepní, aby mu tlumočila.
„Pane Pecko, říkal, že to dělají pro vize“, zopakovala Růžena, co slyšela od mladíka. „Ale vždyť má pravdu, děvenko“, pravil dědek Pecka a Růženu málem omývali. „Jakou pravdu, vy starej ožralo?“, rozeřvala se na dědka naše výčepní. „Vždyť těm syčákům nejde o žádné vize! Těm jde jenom o prachy!“
Důchodce upil piva a trval na svém. „Růženko, ten chlapec má pravdu. O co jiného, než o prachy, by hráčským agentům mělo jít? Růžena těžko popadala dech. „Tak proč ten floutek v mokasínech říká, že to dělají pro vize? Jaké vize? Vždyť sám říkáte, že jim jde jenom o peníze.“
“Růženko“, povídá naší výčepní dědek Pecka, „Růženko, ty nejsi obyčejná ženská z vesnice. Ty jsi intelektuálka! Protože kdybys byla jen obyčejná holka z vesnice, pochopila bys, že ten pán neříká „pro vize“ nýbrž „provize““. .