Chlapi otáčeli rundy kořalek jako o závod a nejhorší na tom nebylo to, jak nám ráno bude špatně. Nejhorší bylo, že si mysleli, že mají důvod. Jak jde o fotbal a jeho budoucnost nechali by se odtáhnout na vařené nudli.
Do výčepu se na nás přišel podívat opravdový rozhodčí. Dal si kafe a sodovku a chlapi se ho ptali, jak to tam nahoře vypadá a on mluvil jako kniha. Žádná tlačenka, žádné hnojení zahrádky, natož vítr v zádech. To si dneska nikdo nedovolí. Je tady nová komise rozhodčích a nikdo nechce udělat chybu. Nejdůležitější je přesnost.
Dědek Pecka zajásal a na futro si nechal napsat první rundu. Připili jsme na fotbal, na rozhodčí a na fair-play. Naše výčepní Růžena ví, že Pecka nikdy nezaplatí, ale stejně tak dobře ví, že neprodělá. Dědek objednal malé, ale řezník Pusinka není žádné ořezávátko a poroučí jenom velké a nám ostatním potom nic jiného nezbývá, protože malé bychom spolkli i se sklem. Občas Růžu podezíráme, že je se starým Peckou domluvená.
Chytrák Lojza přišel až po šesté rundě. Dědek Pecka mu padl kolem krku samou radostí z toho, že rozhodčí už nekřepčí a fotbal je zachráněn. Lojza si dal dva tupláky, aby nás dohnal a potom Peckovi řekl, že je senilní dědek, který si nepamatuje, že něco podobného už tady u nás ve výčepu na návsi před lety říkal jiný Baron Prášil. Ten nemluvil o přesnosti, ale o profesní cti a šanci pískat evropské soutěže a k tomu se může dopracovat jen přes poctivost a fair-play. Za pár měsíců ho celá republika znala jako jednoho z hlavních hrdinů komedie Ivánku, kamaráde.