Ve výčepu jsme koukali na derby. Zvuk jsme museli vypnout. Přežít výkon komentátora bylo nad naše síly. S obrazem to bylo tak na půl. Rudí chtěli televizi vyhodit z okna, sešívaní byli spokojení. Jedni i druzí pili na žal. Každý pro to měl jiné důvody. Sparťanům bylo špatně od žaludku, sešívaní litovali, že jim nedali bůra.
Nejspokojenější byla Růžena. Líbily se jí pokérované paže borců. Konečně ví, podle čeho pozná fotbalistu. Suše nám oznámila, že zítra bude zavřeno. Pojede do města a najde si práci ve fotbale. Vynáší to, v kérkách se vyzná a nemůže to dělat hůře než jiní, pokud nezapomene základní fotbalovou poučku, na kterou lehce před půlnocí přišel Chytrák Lojza.
Růžena to s Lojzkem myslela dobře, když mu říkala, aby neseděl na kraji lavice. Lavice se může převážit a Lojzek spadnout na hubu . Přesně to se stalo. Druhý konec lavice se zvednul, jako když šlápnete na hrábě a jak Chytrák Lojzek chtěl zachránit situaci, rukou se opřel o vedlejší lavici a ta se také zvedla a náš rozumbrada skončil na zemi a obě lavice mu spadly na hlavu.
Stalo se, co nikdo nečekal. Dvě rány do hlavy a Lojzovi se rozsvítilo. Vstal, v ruce stále držel plný půllitr a pravil, že na to přišel. Dozvěděli jsme se, že hráči, kromě potetovaných rukou ještě musí přidat odvahu přijmout míč a schopnost si ho vzájemně nahrát. Trenér pro změnu nahrávat nemusí, ale musí hráče naučit, kdy a kam nahrát. Růžena si to zapsala a na zítra vyhlásila zavírací den. Pojede si do města hledat práci ve fotbale. Prý tam budou nějaké volné fleky.