Přišel k nám do výčepu cizinec a u piva na sebe prozradil, že má fotbalovou školu. Litovali jsme ho. Musí být z pořádného lesa Řáholce, když tam nemají fotbalový klub a děti musí do fotbalové školy. Vysvětlil nám, že to je jinak. Nebydlí nikde na samotě, ale ve velkém městě a klub mají slavný a do školy k němu nechodí jen děti, ale i mladí muži. Prý pochopíme, až se přijdeme podívat na trénink .
Náš trenér Pičus nelenil a šel se podívat na trénink a pochopil. Jeden trenér bez asistenta, dvacet dětí, trénink jako když nás na vsi trénoval dědek Pecka, když ještě nebyl dědek.
Chytrák Lojza má syna a chce, aby z něj byl fotbalista a proto zavolal toho divného chlápka s fotbalovou školou, ale ten nebral telefon. Lojza tedy hledá někoho, kdo by jeho mladého naučil pravou a levou a zpracovat, potáhnout, naznačit, zaseknout, nahrát a vystřelit. U nás pod topoly na něco takového nemají čas. Mají přece dvacet dětí a nemohou každého učit, co fotbalista musí umět.
Tohle všechno slyšela sličná Vlasta, co jezdí po světě a řekla nám, že vymýšlíme vymyšlené. Soukromé fotbalové školy jsou běžné všude po světě. Hoši a mladí muži si zatrénují tělocvik s týmem a potom se třikrát či čtyřikrát týdně jdou učit fotbal.