07.11.2016 - Aida na radost.

Název obrázku: IMG_399629

V pátek si přes internet vstupenku na Aidu do bělehradského národního divadla nekoupíte. Je vyprodáno. V sobotu před představením si u pokladny můžete vybrat ze třetí galerie, anebo poslední místo na prvním balkóně, kde ve výhledu překáží sloup.

Na začátku bylo divadlo plné. Po první přestávce úplně plné nebylo, ale místní znalci opery zůstali a dál na půl úst křičeli své „bravo“. Na plnou pusu to nezkoušeli, protože by jim mohly vypadnout zubní protézy. Mladší diváci potleskávali a čekání na konec si krátili prohlížením přestávkových selfíček. Přestávky byly bez šampaňského. Jen voda v plastu a limoška v plechu.

Představení by bylo fajnové, kdyby mu neublížil sám autor, když ho napsal. Při psaní nemyslel na malá divadla. Aidě neškodí prostor, výprava a okázalost. Ničím z toho srbská opera neoplývá. Zpěváci a muzikanti to nahrazovali řemeslem a nasazením a podle ohlasů několika operních znalců se jim dařilo. Někteří z laiků v hledišti pospávali a smůlu měl, kdo nezná děj, neumí italsky a nedokáže přečíst srbsky psané titulky.

Pozoroval jsme to zpoza sloupu a víc než o hudbě jsem přemýšlel o tom, jaká to tenkrát byla divná doba, když lidem přišlo normální, že zatracen byl, kdo zradil svou vlast a pro lásku zemřel, kdo přežil. Dovedete si něco podobného představit dneska?