Včera večer si naši hospodu pronajali kluci a holky z místního domu seniorů. Přijeli jim zahrát umělci až z Prahy. Šedivý zpěvák a jeho kapela. My jsme seděli ve výčepu a televizní Liga mistrů hrála bez zvuku, abychom ho slyšeli. Chytrák Lojza je kulturní člověk a písničky mu byly povědomé. Dokonce snad říkal, že za svých mladých let za nimi jezdil až k vám do města. Prý nějaký rocker.
Po pár písničkách se Lojzek zvedl a šel za pořadateli, aby mu vrátili vstupné. Ten pán na pódiu nebyl žádný rocker. To byl rockerův revival band. To byli chlapi, co se rádi vidí a přitom si zavzpomínají, za co to stálo, když to ještě stálo a protože celý život dělají do muziky, tak si společně rádi zahrají písničky, které spolu hrávali před sto lety. Na něco takového nebyl Lojzek zvědavý a chtěl zpět své peníze. Pořadatel ho přetáhl holí a Lojzek si vzpomněl, že žádnou vstupenku nemá a proto si zase sedl k nám pod tichou televizi a nechal si nalít pivo.
Koukali jsme na tichý fotbal a ze sálu k nám promlouvali hoši, co si přišli zamuzicírovat, ale ke dnešku už nechtějí nic říct, protože se asi zapomněli někde kdesi dávno ve svých lepších časech a nyní si vyprávějí veselé historky a čekají, až to s nimi naposled šlehne. Na to u nás na vsi nemáme náladu. My tady na vsi jsme zvyklí poslouchat frajery, co jsou mladý i na smrtelný posteli. Chytrák Lojza řekl, že poslouchat takovýto koncert je stejně tak o ničem, jako sledování fotbalového zápasu starých gard.
Naše Růžena s ním nesouhlasila. Zkušení borci v trenkách se jí líbí stejně tak jako písnička ze sálu, kde zpívali, že láska je jako večernice plující noční oblohou. O tom ale my z výčepu nic nevíme a dědek Pecka nám nechce říct, jak to tenkrát bylo s Růženou, když zavřeli dveře na petlice a nechali zhasnout všechny svíce .