17.01.2017 - Turecké hospodářství.

Název obrázku: IMG_5092_(1)14

Klub si pořídil svůj. Dospělí mají tréninkové centrum na předměstí, děti jsou na vesnici. Starý pán je radši na vesnici. Kam dohlédne, to je jeho. To postavil, to nechal postavit. Hřiště, ploty, tribuny, trávníky takové i makové, světla, ubytovnu, administrativní budovu, parkoviště, posilovnu, prostě všechno, co se do údolí vešlo a co fotbalisté potřebují .

Dneska nám je chtěl ukázat. Na hřišti se proti sobě postavily dvě party. Šestnáctiletí proti sedmnáctiletým. Před výkopem se starý pán vydal do středového kruhu a kolem něj se seřadili hráči a trenéři. Nevím, co říkal, ale znělo to, jako když vztekle štěkáte na psa.

Jedna spřízněná duše mi šéfům proslov přeložila. Starý pán hráčům neříkal, že to mají strkat po zemi a vzduchem a dlouhý za beky. Starý pán všem těm, které živí, zdůrazňoval, aby si vážili toho, že jsou, kde jsou a k tomu jim říkal, že i v Turecku je mnoho lidí bez domova, mnoho lidí nemá práci, děti nemají, co jíst a vy, co tady teď stojíte, máte to štěstí, že máte talent na fotbal a proto od vás chci, abyste se fotbalu věnovali ne na sto, ale na tisíc procent, protože když tomu bude jinak, tak za plotem natahují ruce další kluci, kteří také mají talent, ale nemají to štěstí, aby mohli být tady.

Cestou jinam mi můj spřízněný Turek řekl, že starý pán zná všechny hráče jménem, zná jejich rodinné příběhy a všechny má rád jako své děti a ten, kdo netrénuje na sto procent, anebo má problémy s kázní, nejdřív jde k majiteli klubu na pár dní pracovat do továrny, aby se vzpamatoval a když to nepomůže, tak je vyhozen bez ohledu na to, jak moc je talentovaný.