V monackém knížectví hraje za první tým jeden celkem šikovný dorostenec. V sobotu dal v lize tři fíky. Dorostencům se něco podobného nestává často. Chlapi ve výčepu říkají, že by z něj něco mohlo být. Chytrák Lojza říká, že chlapec má štěstí, že nehraje u nás v kotlině. Tady by místo rozdávání fíků a banánů mohl jezdit paleťákem ve skladu ovoce a zeleniny. Fotbal je totiž kolektivní sport.
Chytrák Lojza, podobně jako my ostatní u nás ve výčepu, fotbalu moc nerozumí. S tím paleťákem ho to napadlo, když četl, jak jeden mládežnický trenér vyhodnotil vystoupení svých svěřenců na turnaji kdesi v Tramtárii. Pan trenér řekl (a zde ocituji z webu fotbalové asociace): "Soustředění snad hráčům ukázalo, že fotbal je týmová hra, a tak se k ní musí přistupovat. Nehraje se tak, že obejdu dva tři hráče a pak už situaci dál neumím řešit, protože se změnila. Spousta hráčů si o sobě myslí, že jsou velcí fotbalisti, ale pro tým pracovat neumí tak, jak je potřeba. Musíme vybrat hráče, kteří pracují nejen pro sebe, ale také pro tým."
Kdo toho mladého Frantíka viděl před rokem, ten by hned měl jasno. Hoch obešel jednoho, obešel druhého a narazil do zdi. Situace se změnila. Příště trenér musí vybrat hráče, který nepracuje pro sebe, ale pracuje pro tým. Jenže francouzský trenér nevybral, ačkoliv hráčů, kteří neobejdou ani shnilý plot, ale pracují pro tým, je všude dost. Ve Francii radši toho hocha naučili, jak obejít i třetího obránce a zasunout. Možná to je důvod, proč dneska je jeho cena v milionech, zatímco dorostenců, kteří pracují pro tým je plný chudobinec.