12.04.2017 - Ono se asi není čemu divit.

Název obrázku: IMG_676994

Navigace v autě věděla, že ve městě je fotbalový stadion, ale žádný tam nebyl. Jen obyčejné hřiště obehnané atletickou dráhou a na svahu o málo víc sedaček než hrstka diváků. I v takových místech se může hrát odveta semifinále místního poháru. Hosté vyhráli první mač a v klidu si šli pro vítězství také v odvetě. Vedle mne stáli trenéři z mládežnické akademie hostujícího týmu. Celkem to prožívali. V sestavě bylo několik jejich bývalých chovanců.

Některé z hráčů znám již pár let ze startů v reprezentačních týmech. Nebyla to hezká podívaná. V šestnácti byli stejně dobří jako jejich soupeři a v devatenácti vypadali úplně obyčejně a nezajímavě. Nikde žádné výrazné zlepšení.

V první půli jeden z těch mladých hochů u postranní čáry fauloval a rozhodčí mu ukázal žlutou kartu. Vedle mne stojící trenéři z toho měli menší záchvat. Říkali, že rozhodčí je mrkev. Až takový faul to nebyl. Možná to vysvětluje, proč jejich odchovanci vypadají jako vypadají. Vůbec jim nevadilo, že jejich bývalý svěřenec přišel do souboje pozdě a úplně zbytečně fauloval někde u laviček na prostředku hřiště. Hlupák byl rozhodčí.

O chvíli později se míč odrazil k jednomu ze šikovnějších hráčů na hřišti. Chlapec měl před sebou na vápně jen těžkopádného stopera domácích, který neměl na blízku nikoho, kdo by mu pomohl. Útočník vystřelil z dvaadvaceti metrů. Trenéři zatleskali ráně, která stěží doletěla k brance. Nikoho pravděpodobně ani nenapadlo, co v podobné situaci udělají opravdoví útočníci, protože jinak by museli na hřiště hodit ručník, aby si vyžádali přerušení zápasu a mohli mladíkovi naplácat rákoskou na holou. V takové situaci přeci malý útočník musí obránci ukázat ramenem na jednu stranu, namířit si to na druhou, vyhnout se stoperovi a gólmana se zeptat, kam to chce.