Na vsi jsme seděli ve výčepu u stolu pod věšákem a čučeli na bednu. Frantíkům z Monaka fandila jenom naše hostinská Růžena. Kluci francouzští kudrnatí sfoukli Dortmund jako svíčku. Pod věšákem jsme poručili černé šviháky a švihli je do sebe. Dědek Pecka uznal, že soupeř byl lepší. Chytrák Lojza obdivoval, jak byli rychlí. Na Růženě jsme viděli, že se jí líbí, jací to jsou mladí fešáci a ač má pod blůzkou skoro kopací míče, s fotbalem to nemělo nic společného.
Náš trenér Píčus stále ještě sedí v koutě a hlavu si může ukroutit. V hlavě z toho má trenérský guláš. Fandí klubu ve městě a fandil jejich progresivnímu trenérovi, kterého se slávou přivedli a potichu odvedli. Tenkrát to byl fotbal podle jeho gusta. Hezky si na soupeře počkat v hlubokém bloku. To měl tak rád, že to u nás na vsi máme i teď na jaře. A najednou tady náš trenér Píčus sedí pod televizí a kouká, jak jacísi mladí Frantíci honí německé profesionály hluboko na jejich polovině a nenechají je vydechnout, natož aby Němčouři měli čas si zpracovat a rozehrát míč a chudák Píčus v tom má guláš a najednou neví, co je moderní a co je jenom taková čunča.
Do našeho Píčuse jsme nalili dva tuzemské rumy a on našel odvahu a řekl, že to také zkusí. Fotbal ty naše obecní kopyta hrát nenaučí, ale běhat a soupeře agresivně napadat vysoko na jeho polovině by mohli i s volšovýma nohama. Po třetím rumu Píčus usnul s hlavou na stole a šlo se domů. Na rozloučenou Chytrák Lojza pravil, že náš Píčus to má spočítané. Doma dostane držkovou a za tři týdny bude bez práce. Od hochů u nás pod topoly přece nikdo nemůže chtít, aby běhali. Natož rychle a bez míče.