U nás ve výčepu se hodně pije a přitom se hodně vypráví. Včera u stolu pod věšákem seděl jeden, který vzpomínal, kolik slz proteklo, když u nich na vsi začínal chlapec, který to ještě dneska strká někde v Itálii. Hošík byl moc mladý na to, aby mohl nastoupit v oficiálním zápase a proto mu půjčili průkazku hocha o dva roky staršího, který musel zůstat s rýmou na tribuně.
Zápas začal, chlapec si vzal míč, všechny obešel, gólmanovi to sekl tam a zpátky a potom přes něj dloubl míč do brány. V desáté minutě si akci zopakoval. Vyhnul se kolohnátům, položil gólmana a zasunul. Na klučíka byly velké trenky, ale již věděl, jakým gestem se hráčům soupeře ukazuje, že s nimi pěkně vy…, vy…, vyběhl. Rozhodčí neváhal ani vteřinu a klučinu vyloučil za nesportovní chování.
Slzy prý tenkrát tekly všem. Nejen tomu, co vypadával z trenek a tomu s rýmou na tribuně, ale i všem chlapům co s kafem a cigárem postávali za klandrem.