Naše výčepní Růžena je dobrá na utopence a rozumí také lidem. S obojím začínala od píky. Zaškolil ji jeden řeznický mistr, který měl Růžu učit nakládat buřty do octa, ale místo toho cpal párek do buchty. Asi vynálezce hot-dogu. Růže se taková škola líbila, ale pan velkouzenář byl přelétavý ptáček, a tak se Růža naučila, že chlapa je potřeba držet zkrátka, protože jinak si jen tak poletuje a nic s ním není.
Naše Růža říká, že s fotbalisty to je úplně stejné. Když mají všechno a k tomu nacpaná břicha, tak s nimi nic není. Výplata chodí na účet, slávy už si užili dost a proč tedy překopnout zábradlí a žrát trávu v nějakém pytlíkově. U nás na vsi máme také pár starých, co to mají za sebou. Jeden z nich to učí mladé kluky, druhý umí udělat kličku a přihrát. Velkouzenář, který to tady pod topoly platí, jim slíbil sochu a zlaťáky, když něco vyhrajeme a k tomu nějaká procenta z kšeftu, když se prodá některé z těch jeho jelit.