Přišel, usedl, nechal si nalít, dopil, poručil si utopence, dopil další pivo, dojedl utopence a pravil, že jsme národ bláznů. Nikdy jsme ho ve výčepu ještě neviděli a proto jsme se ho nemohli zeptat, co si o nás myslí a tak ho dědek Pecka vzal zezadu pohrabáčem přes kolečko týlních vlasů, protože nevyžádaný názor na povahu národa ho opravdově rozzlobil. Růžena byla vlídnější a s paličkou v ruce a s nožem v zubech se zeptala, co se mu na její chloubě nelíbilo.
Dozvěděli jsme se, že nemluví o buřtech v láku, ale o mládežnickém sportu. Říkal, že když jsou naši haranti malí, tak bychom je drezírovali jako opice a řvali na ně jako paviáni, protože neběhají, kam chceme, nepřihrávají, kdy chceme a kličkují, jak se jim zachce a ve třinácti mají plné šuplíky pohárů, ale v šestnácti, když má začít ta pravá dřina, naši hoši jsou již vyhořelí a pošlou nás s tím vším do řiti.
U stolu pod věšákem jsme nevěděli, co k tomu říct a tak jsme mlčeli a nechali to na vás.