Na vsi jsme měli posvícení. Přijeli z malého města, aby si pod topoly zahráli proti našim hochům. Na tribuně seděli starosta s řezníkem a bafuňáři z bohatých klubů v okolí se přišli podívat, jak to umíme. Měli smůlu a s nimi i my všichni ostatní za zábradlím. Naši hoši hrát nechtěli. Stoupli si na vlastní půlku a čekali na ránu z milosti. V pondělí musel kuchař u nás v lokále změnit jídelníček. Místo slibovaného vývaru s knedlíčky z jejich jater budou v polévce plavat naše bobky.
U stolu pod věšákem v tom nemáme jasno. Dědek Pecka si kdysi přečetl, že silní a dominantní můžeme být jenom u nás v pralesní lize, ale jak přijde posvícení a přijedou z města, tak musíme stáhnout ocas a hrát z bloku na brejky a doufat ve standardku. Zedníci a popeláři od sousedního stolu mu vynadali do zbabělců a polili ho pivem. Zbytečně se vyráběli s transparentem „Chudoba cti netratí – nakopem vám prdel, bohatí“.
Naše výčepní Růžena při prvním poločase usnula a o přestávku odešla. Nebavilo jí to. Radši šla přikoupit pár lahví hořkého Fernetu, ale spletla se. Ve výčepu se nepilo na žal. Prý to bylo důstojné. Růžena má radši chlapy s kulema, ale budiž. Když se nám to líbí…
Bafuňáři z vedlejších obcí dopili pivo a odjeli. Žádné kšefty nebudou. Asi také mají radši kluky s kulema, co to umí rozbalit, než hrdiny zákopové války. Jenže, co naplat. Nejsme žádní sebevrazi. A že jsme nejbohatší v okolí prý není žádný argument.