Ukrást se dá všechno. Karlštejn, pražský hrad, padesát mega… Nic není nemožné. Ale ukrást hymnu a reprezentační dres? Stalo se. Ve čtvrtek někdo ukradl písničku, která již nekončí tím, že nad Tatrou se blýská a do dresů se lvíčkem oblékl hochy, kteří vůbec nevypadali jako kopáči ze zákopových válek v kotlině. Nebylo to bum – prásk, zalézt a čekat na standardku. Oni si dokázali přihrát a některým ani nepřekážel míč! To nemohl být reprezentační výběr hochů z kotliny!
Ve čtvrtek byli soupeřem Japonci a zápas měl grády. V pátečním zápase proti Anglii se ale ukázalo, že jedna vlaštovka jaro nedělá a na začátku, v době, kdy se o něco hrálo, bylo jasné, kde umí a kdo má z opravdového fotbalu zatím jen tašku a účes. To „zatím“ jsem do předchozí věty napsal, abyste nepropadli beznaději, ale uvědomili si, že to je sice dobré, ale je potřeba přidat.