Kluci z vedlejší vsi jsou takoví fotbaloví jelimánci. Moc to neumí, hodně je to baví a nikdy nekropí zahrádku, takže už si zvykli, že tu je někde zaříznou z principu a jinde je šmiknou, protože potřebují body k záchraně či k postupu. Tuhle se ale vrátili ze zápasu s hubou úžasem otevřenou dokořán, a ještě ji nezavřeli. Poprvé, co pamatují, vyhráli venku a ještě k tomu s prvním týmem tabulky.
Ve vedlejší vsi nemají hospodu, a tak seděli u nás ve výčepu u Růženy a poroučeli vítězné kalíšky. Pro slabé kusy si v pondělí přišly manželky a přítelkyně, silní jedinci položili čela na ubrusy v úterý, aby byli vyspalí na středeční trénink.
Dědek Pecka řekl, že za tím bude naše Růža, protože sudí, který hochy ze sousední vsi pískal, miluje její kozy a utopence a Růža je štědřejší, když se kšeft hýbe. Jak to slyšel náš předseda, bacil se do čela a přiznal, že je starý pitomec. Taky ho to mohlo napadnout, a požádat Růžu o pomoc. Takhle musel píšťalu pro sousední vesnici koupit sám. Pro jistotu k tomu oslovil pár domácích borců. Ne snad, že by je chtěl uplatit, ale všichni vědí, že jim tamní vrchnost dluží na bonusech, a proto je správné jim pomoci.
A tak se stalo, že hoši z vedlejší vsi poprvé vyhráli venku, a to hned na půdě prvního mančaftu tabulky. Kšeft z toho měla Růžena, postup spadl k nám pod topoly a několik hochů ze sousední vsi se rozvedlo, protože zjistili, že jejich milé nerozumí fotbalu.