Vy to nevíte, vás to nezajímá. Vy chcete jenom vědět, kdy budou čerství utopenci, abyste mohli chtít slevu, protože čerství utopenci jsou stejně nechutný jako včerejší housky a ty jste zvyklí kupovat ve slevě. Jenže čerství utopenci nebudou. Růžena neměla čas. Byla na fotbale. Naše výčepní na rozdíl od vás ví, že ve městě hrála Barcelona. Ta opravdová Barcelona s těmi největšími esy světového fotbalu ročníku 2002.
Večer přišla Růža k nám, ke znalcům u stolu pod věšákem a řekla, že ti kluci opálení katalánští to hrají jinak, než to učíme děti u nás pod topoly. Kluci španělští by chvílemi každý potřeboval svůj míč. U nás na vsi se na děti křičí, aby to nedrbali a aby přihrávali a tady ti borci to každý nejméně třikrát pohladil, než to půjčil někomu jiném.
Štítový záložník si počkal, až ho soupeř dostoupí, pokryl si míč, otočil se s ním, potom klidně ještě jednou a teprve potom přihrál. Křidélko na tom bylo stejně. Hráč navedl míč na soupeře, zkusil, jestli neprojde, a když to nešlo, nestyděl se otočit, potáhnout míč dovnitř, párkrát na něj šlápnout a teprve potom přihrát.
Jasně, že si to kluci španělští strčili občas i z prvního doteku, ale naše výčepní Růžena říká, že to mnohem víc drbou než naši kluci. Jenže, co ona tomu rozumí. Ona je přes utopence.